Můžeme to brát jako risk, ale základem úspěchu tohoto titulu je uvědomění, že s tímto žánrem už skutečně není několik let vše v úplném pořádku. A je pravdou, že Dawn of War 2 se toho opravdu mění hodně. Třeba jen samotné pojetí jediné příběhové kampaně ve hře překvapí. Jde totiž o dynamickou kampaň, nikoli lineární na které jsme zvyklí. Zde je třeba zachránit a udržet jisté části planet v moci Space Marines. Možná to působí na pohled jako monumentální úkol, avšak prostředky se nám to poněkud minimalizuje. V kampani totiž ovládáte víceméně jen tří až čtyřčlenné čety vojáků, jejichž vůdci se vylepšují RPG způsobem, což je další překvapení.
V průběhu tažení rostou jak expy tak i síla vámi ovládaných jednotek. Vaše řaady se časem rozšíří ze dvou až na šest bojových jednotek, přičemž do každé mise si můžete vzít pouze čtyři. Nejdůležitější jsou přitom jejich velitelé. Parta seržanta Tarkuse je velitel čtyř taktických mariňáků kteří hodí jak do boje na blízko, tak na dálku. Bojová jednotka pod Thaddeusem se vyznačuje schopností skákat se svými jetpacky přímo mezi nepřátele a napáchat tak obrovské škody za minimální čas a zase chumly opouštět.
Hoši Avituse třímají v rukou těžké zbraně, jako jsou například Těžké boltery nebo plasma kanóny. Svěřenci Cyruse jsou pro změnu průzkumníky a dokáží se neviditelně pohybovat v blízkosti nepřítele. Poslední jednotkou je sám o sobě Davian Thule, který ovládá mohutný drednoth, jakýsi mech s obrovskou palebnou silou a odolností.
Neuvěřitelný je detail, jaký je věnován vybavování jednotek, respektive jejich vůdcům, což ale ovlivňuje celou skupinu. Pokud vybavíte Avitus raději kulomet proti pěchotě, nebo raketomet schopný rozstřelit pancíř přezbrojí se všichni z jeho družiny. Bude se Cyrus ohánět sniperkou, nebo raději půjde tvrdě brokovnicí? Toto určování výbavy probíhá před každou misí. Věcičky přitom získáte coby odměnu za splněné úkoly, ale často také vypadávají ze zabitých nepřátel. Těmi jsou barbarští Orkové, toužící po novém území a boji, Zákeřní Eldaři kteří brání své tradice nebo Tyranidi, brouci kteří se rozhodli kolonizovat nové planety. Důležitější je, že tyto prvky do hry implementují širokou platformu pro taktizování, které je zde důležitější než v prvním dílu.
Není třeba dodávat, že předměty jsou silným motivačním faktorem. Hráč chce mít své oblíbené čety co nejlépe vybavené. Příjemné je, že nadbytečnou výbavu můžete proměnit za zkušenosti a udržovat tak na výši i oddíly, které neberete do boje tak často. Právě v bitkách se totiž jednotky zlepšují a jejich velitelé se zlepšují ve specifických talentech. Například Tarkusova „vůle“ vám umožní házet granáty bez spotřeby munice.
Donker
2024 ©